Méně, než rodiny čekají. Na povinný díl potomka se ze zákona započte jen to, co obdarovaný od dárce bezplatně dostal v posledních třech letech před jeho smrtí (§ 1660 odst. 2 občanského zákoníku). Na dědický podíl se nezapočte nic, pokud to zůstavitel nepřikáže formou závěti. Obvyklé dary se nepočítají nikdy a obdarovaný nic nevrací. Chcete-li, aby se dary v dědictví počítaly jinak, musíte to přikázat, typicky závětí.
Nic se nevrací. Započtení (právníci mluví o kolaci) znamená, že se hodnota daru přičte k tomu, co obdarovaný dědic bere z pozůstalosti, a o to méně mu z ní připadne; povinnost něco vydat započtení nezakládá (§ 1658 OZ). Hodnota daru se počítá podle doby odevzdání, tedy podle ceny v den, kdy byl dar předán, ne podle ceny v době dědění (§ 1659 OZ). Smysl pravidla shrnul Nejvyšší soud: započtení „má sloužit spravedlivému rozvržení majetkového přínosu pocházejícího od zůstavitele do majetku dědiců. Cílem je odstranit, resp. snížit majetkové disproporce mezi dědici, pokud mají původ v majetkových zdrojích plynoucích od zůstavitele“ (usnesení sp. zn. 24 Cdo 3365/2022).
Jen ty z posledních tří let před smrtí dárce. Povinný díl je částka, kterou musí z pozůstalosti dostat potomek, i když ho závěť pomine. Započte se na něj vše, co potomek z pozůstalosti skutečně nabyl, a k tomu bezplatná plnění z posledních tří let před smrtí zůstavitele; k obvyklým darováním (narozeniny, Vánoce, promoce) se nepřihlíží (§ 1660 OZ). Nejvyšší soud k tomu s odkazem na důvodovou zprávu uvádí, že nová úprava „znamená citlivější postup tím, že z bezplatných plnění byla ve prospěch povinného dílu započtena jen ta, která nepominutelný dědic obdržel od zůstavitele v posledních třech letech před zůstavitelovou smrtí, bezplatná plnění učiněná zůstavitelem dříve mají být započtena, jen přikáže-li to zůstavitel“ (sp. zn. 24 Cdo 3365/2022). Chcete-li tedy započítat i starší dary, stačí započtení za delší dobu přikázat; udělejte to v závěti, ať je příkaz nesporný.
Protože u ní zákon výchozí pravidlo obrací. Co zůstavitel dal potomkovi „na úlevu v nákladech spojených se založením samostatné domácnosti, se založením manželského či obdobného soužití nebo s nástupem povolání či se započetím podnikání“, a také co použil na úhradu dluhů zletilého potomka, se na povinný díl započte bez ohledu na to, jak dávno se to stalo; u plnění starších tří let se započtení neprovede jen tehdy, pokud zůstavitel projevil opačnou vůli (§ 1661 OZ). Důvod je praktický: výbava do života bývá největším majetkovým přesunem mezi rodičem a dítětem a z povahy věci se dává v mládí obdarovaného, tedy zpravidla dávno před smrtí dárce. Kdyby po třech letech mizela jako běžný dar, započtení by právě u darů, které mezi sourozenci zakládají největší rozdíly, nefungovalo prakticky nikdy; i podle Nejvyššího soudu zákonodárce „zřejmě předvídá, že významnějšími a hodnotnějšími dary budou ty uvedené v ustanovení § 1661 odst. 1 o. z.“ (sp. zn. 24 Cdo 3365/2022). Byt pořízený synovi ke svatbě před deseti lety se tedy počítá, byt darovaný bez takové příležitosti před pěti lety ne.
Sám od sebe ne. Ať se dědí ze zákona, nebo podle závěti, započtení na dědický podíl se provede, „jen přikázal-li to zůstavitel projevem vůle učiněným ve formě předepsané pro pořízení závěti“ (§ 1663 OZ). Bez takového příkazu dostanou dědici stejné podíly, i když jeden z nich za života dostal chalupu. Kdo chce dřívější dary mezi dětmi vyrovnat, musí to přikázat závětí nebo dovětkem; zmínka v darovací smlouvě formu závěti nenahradí.
Výjimečně, byl-li by jinak nepominutelný dědic „neodůvodněně znevýhodněn“ (§ 1664 OZ). Právě tady má ustanovení smysl: běžné započtení podle § 1660 se projeví jen ve výpočtu povinného dílu, tedy zákonného minima (u zletilého potomka jde o čtvrtinu zákonného podílu), a při dědění ze zákona mezi dětmi proto zpravidla nic nesrovná, protože dítě bez daru dostane svůj zákonný podíl tak jako tak. Teprve § 1664 dovoluje promítnout dar do samotných dědických podílů. Příklad: otec zemře bez závěti, zůstanou po něm dva synové a pozůstalost za 4 miliony Kč; dva roky před smrtí daroval prvnímu synovi byt za 4 miliony Kč. Bez započtení by si synové rozdělili pozůstalost napůl, takže první by od otce získal celkem 6 milionů, druhý 2 miliony. Při započtení se dar k pozůstalosti přičte (dohromady 8 milionů, na každého tak připadají 4 miliony), prvnímu synovi se odečte hodnota bytu, z pozůstalosti proto nedostane nic a celá připadne druhému synovi. Každý tak od otce získá 4 miliony; byt se nevrací, jen se o něj snížil podíl. Ani tehdy ale soud nesáhne na starší darování. Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 24 Cdo 222/2019 řešil zahradu darovanou dceři více než tři roky před smrtí otce, jejíž započtení žádal druhý sourozenec. Soud uzavřel (jak jeho závěr později shrnulo usnesení sp. zn. 24 Cdo 3365/2022), že „darování podle ustanovení § 1660 odst. 2 o. z., k němuž došlo před více jak třemi lety před smrtí zůstavitele, započtení na dědický podíl nepodléhá, jestliže zůstavitel nepřikázal jinak“.
Hlavní pravidlo: zákonný režim započtení změníte jen svým příkazem, typicky v závěti. Z toho tři praktické závěry. Zaprvé, darovací smlouva sama o sobě dědické poměry nezmění; co má platit pro dědictví, patří do závěti. Zadruhé, chcete-li dary mezi dětmi vyrovnat, přikažte v závěti započtení, případně i za dobu delší než tři roky; bez příkazu se ke starším darům nepřihlédne. Zatřetí, chcete-li naopak, aby obdarovanému zůstal dar navíc, u běžných darů většinou stačí neudělat nic, u výbavy do života podle § 1661 projevte opačnou vůli. Zda může zůstavitel u povinného dílu započtení zcela zakázat, je v odborné literatuře sporné, proto na doložku v darovací smlouvě nespoléhejte a formulaci závěti proberte s notářem nebo advokátem.
Zdroj: § 1658 až § 1664 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2020 sp. zn. 24 Cdo 222/2019; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2023 sp. zn. 24 Cdo 3365/2022; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2019 sp. zn. 24 Cdo 3893/2018. Odkazy vedou na plné texty rozhodnutí (nsoud.cz).
Podle § 1660 odst. 2 OZ „na povinný díl se započte i to, co nepominutelný dědic od zůstavitele bezplatně obdržel v posledních třech letech před jeho smrtí, ledaže zůstavitel přikáže, aby se započtení provedlo za delší dobu; potomku se kromě toho započte i to, co od zůstavitele bezplatně obdržel dědicův předek. Při započtení se však nepřihlíží k obvyklým darováním.“ Podle § 1663 OZ se při posloupnosti podle pořízení pro případ smrti i při zákonné posloupnosti započtení na dědický podíl provede, „jen přikázal-li to zůstavitel projevem vůle učiněným ve formě předepsané pro pořízení závěti“. Společný základ: započtení „nezakládá povinnost něco vydat“ (§ 1658) a hodnota poskytnutého se počítá „podle doby odevzdání“, v mimořádných případech může soud rozhodnout jinak (§ 1659).
V usnesení ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 24 Cdo 222/2019, šlo o dědění ze zákona: syn žádal, aby se sestře na dědický podíl započetl pozemek darovaný více než tři roky před smrtí otce. Nejvyšší soud výslovně uvedl, že tuto otázku řeší podle občanského zákoníku z roku 2012 poprvé. Vyšel z toho, že „ustanovení § 1664 o.z. neobsahuje vymezení toho, co podléhá započtení“, takže je nutné použít okolní ustanovení téhož oddílu, a že jejich společné zařazení „dostatečně odůvodňuje analogické použití celého ustanovení § 1660 ve smyslu ustanovení § 10 odst. 1 o.z.“; „není ničím odůvodnitelné, aby byla použita jen část věty tohoto ustanovení – o tom, co se započítává, bez její integrální součásti – bezplatné obdržení v posledních třech letech před smrtí zůstavitele.“ Starší dar tedy započtení nepodléhá a zkoumání neodůvodněného znevýhodnění je pak „bez jakéhokoli významu“. Soud přitom § 1664 označil za „výjimku z ustanovení § 1663 o.z.“ pro případ, kdy zůstavitel příkaz k započtení nedal. V usnesení ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 24 Cdo 3365/2022, Nejvyšší soud tyto závěry potvrdil a doplnil, že podmínka § 1661 odst. 2 (vstup potomka na místo předka) se vztáhne i na započtení toho, co od zůstavitele dostali rodiče potomka.
§ 1661 odst. 1 OZ míří na plnění „na úlevu v nákladech spojených se založením samostatné domácnosti, se založením manželského či obdobného soužití nebo s nástupem povolání či se započetím podnikání“ a na to, co zůstavitel „použil na úhradu dluhů zletilého potomka“. Tato plnění se na povinný díl potomka započtou i po třech letech: „Stalo-li se tak dříve než v posledních třech letech před zůstavitelovou smrtí, provede se započtení, pokud zůstavitel neprojeví opačnou vůli.“ Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 24 Cdo 3365/2022 vyložil, že zákonodárce „zřejmě předvídá, že významnějšími a hodnotnějšími dary budou ty uvedené v ustanovení § 1661 odst. 1 o. z., když jejich započitatelnost ve výchozím pojetí nelimituje žádnou dobou“. Odstavec 2 dopadá na potomka, který vstupuje na místo svého předka (typicky vnuk po dříve zemřelém rodiči): započte se mu i to, co od zůstavitele dostali jeho rodiče.
Dvě věci. Zaprvé analogické přenesení tříleté hranice z § 1660 odst. 2 na soudní započtení podle § 1664: Drachovský s Fischerem (pravniprostor.cz, 2021) Nejvyššímu soudu vytkli, že „dovolací soud používá k odůvodnění analogické aplikace systematické argumenty“, zatímco „teleologické argumenty zcela opomíjí“. Závěr sp. zn. 24 Cdo 222/2019 nicméně platí a Nejvyšší soud ho v roce 2023 zopakoval. Zadruhé otázka, zda může zůstavitel započtení na povinný díl zcela prominout (zakázat): komentářová literatura se rozchází a část autorů (Drachovský, Ad Notam, 2022) se kloní k závěru, že to možné není. Praktický důsledek: na doložku o nezapočtení v darovací smlouvě nespoléhejte; co má být pro dědění jisté, pořiďte ve formě závěti.
Účel shrnul Nejvyšší soud už v usnesení ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 24 Cdo 3893/2018: požadavek zápočtu „má sloužit spravedlivému rozvržení majetkového přínosu pocházejícího od zůstavitele do majetku dědiců. Cílem je odstranit, resp. snížit majetkové disproporce mezi dědici, pokud mají svůj původ v majetkových zdrojích plynoucích od zůstavitele.“ Z téhož rozhodnutí plyne i hranice: započíst lze jen plnění pocházející od zůstavitele; nelze „dovozovat, že by k zápočtu mohlo sloužit také to, co dědic zůstavitele nabyl po předkovi zůstavitele“. Co dítě zdědilo po babičce, se tedy na jeho podíl po matce nepočítá. A k obvyklým darováním se nepřihlíží nikdy, u povinného dílu (§ 1660 odst. 2) ani při soudním započtení na dědický podíl (§ 1664).
Ustanovení citována z aktuálního znění zák. č. 89/2012 Sb. (§ 1658 až § 1664), doslovné znění ověřeno 23. 7. 2026. Judikatura ověřena z plných textů na nsoud.cz: usnesení NS 24 Cdo 222/2019 ze dne 28. 1. 2020; usnesení NS 24 Cdo 3365/2022 ze dne 29. 3. 2023; usnesení NS 24 Cdo 3893/2018 ze dne 28. 5. 2019. Odborná literatura: Drachovský/Fischer (pravniprostor.cz, 7. 12. 2021), Drachovský (Ad Notam, 23. 6. 2022), Fajt (epravo.cz, 4. 8. 2020), Brejlová (Ad Notam, 26. 3. 2018).