Spravovat pozůstalost smí dědic přímo ze zákona, jenže o tom nemá žádnou listinu. Bez ní s ním banka, katastrální úřad ani dodavatel energie nejednají, a je-li dědiců více a neshodnou se, určí oprávněnou osobu teprve soud (§ 156 z. ř. s.). Správce povolaný notářským zápisem tuto překážku nemá: notář mu po úmrtí vydá stejnopis, tedy veřejnou listinu.
Protože dědictví ještě nenabyli a nemají to čím doložit. Smrtí zůstavitele vzniká dědické právo (§ 1479 občanského zákoníku), nabytí dědictví ale potvrzuje až soud (§ 1670 OZ), byť se zpětnými účinky ke dni smrti (§ 185 odst. 1 z. ř. s.). Nejvyšší soud to říká bez obalu: dědické právo „je jen titulem k nabytí pozůstalosti, neboť zůstavitelovým dědicem se stává a dědictví nabývá jen ten, o němž to stanoví pravomocné rozhodnutí (pozůstalostního) soudu“ (usnesení sp. zn. 29 Cdo 3782/2020, publikované ve Sbírce pod č. 16/2023). Do té doby mohou věřitelé vymáhat plnění jen vůči tomu, kdo pozůstalost spravuje, a domáhat se uspokojení jen z majetku náležejícího do pozůstalosti (§ 1703 OZ). Protistranou banky, nájemce nebo úřadu je ten, kdo pozůstalost spravuje, nikoli pozůstalý jako budoucí dědic.
Zákon určuje pořadí a ke každé pozici patří jiná listina. Povolal-li zůstavitel správce pozůstalosti nebo vykonavatele závěti, spravuje pozůstalost až do potvrzení nabytí dědictví správce, jinak vykonavatel; nepovolal-li ani jednoho, spravuje ji dědic, a je-li dědiců více a neujednají-li si nic jiného, spravují ji všichni společně (§ 1677 odst. 1 OZ).
| Kdo spravuje | Od kdy | Čím se prokáže |
|---|---|---|
| Správce povolaný zůstavitelem | Sám, jakmile se dozví o smrti (§ 1557 OZ) | Stejnopis notářského zápisu, který notář vydá po úmrtí proti úmrtnímu listu (§ 91 odst. 2 notářského řádu); jde o veřejnou listinu (§ 6 odst. 1 notářského řádu) |
| Vykonavatel závěti, není-li povolán správce | Stejně | Listina o povolání; byl-li povolán veřejnou listinou, použijí se na něj ustanovení o správci obdobně (§ 1554 odst. 2 OZ) |
| Dědic ze zákona | Od smrti, fakticky a bez rozhodnutí | Nic. Teprve vznikne-li pochybnost, určí soud usnesením, kdo je ke správě oprávněn (§ 156 z. ř. s.) |
| Správce jmenovaný soudem | Dnem následujícím po doručení usnesení (§ 158 odst. 3 z. ř. s.) | Usnesení, v němž soud vždy vymezí rozsah spravovaného majetku nebo účel jmenování (§ 158 odst. 2 z. ř. s.) |
V rozdílu mezi prvním a třetím řádkem spočívá podstata tohoto článku. Notář, u něhož je zápis uložen, vydá po úmrtí zůstavitele stejnopis „každému, kdo mu prokáže právní zájem a úmrtí zůstavitele“, přičemž úmrtí lze prokázat pouze úmrtním listem nebo rozsudkem o prohlášení za mrtvého (§ 91 odst. 2 notářského řádu). Povolaný správce tak drží veřejnou listinu prakticky ihned. Dědic, který spravuje ze zákona, nedostane nic. Odborná literatura proto radí, aby ten, kdo pozůstalost spravuje, dával své postavení najevo při každém právním jednání, tedy podepisoval se ve tvaru „Jan Novák, spravující pozůstalost po Anně Novákové, zemřelé dne …“.
Smlouva o účtu smrtí majitele nezaniká a banka zastaví jen ty výplaty a převody, o kterých majitel určil, že se v nich po jeho smrti pokračovat nemá (§ 2666 OZ); zmocnění disponenta smrtí zmocnitele nezaniká, nevyplývá-li ze zmocnění opak (§ 2664 OZ). Česká národní banka to potvrzuje ještě přísněji: banka nastavené trvalé příkazy a inkasa zrušit nesmí ani poté, co je jí úmrtí klienta doloženo. Kdo měl k účtu dispoziční právo za života, jedná tedy dál; kdo je neměl, čeká. A čekat bude, dokud nepřijde s listinou, protože „ze strany peněžního ústavu zákon … iniciativu při zjišťování majitele účtu … nepředpokládá“ (rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2489/2022). Ten, kdo pozůstalost spravuje, má povinnost banku o smrti vyrozumět (§ 160 z. ř. s.), a jednat s ní, dávat pokyny v rámci prosté správy, může sám od chvíle, kdy se funkce ujal (§ 1557, § 1678 OZ). Aktivně se ale nedozví stav účtu: mezi adresáty, jimž banka zůstatek sdělí sama, podle § 38 odst. 3 zákona o bankách není a ptá se soud, tedy notář jako soudní komisař. Do centrální evidence účtů přitom notář nahlížet nesmí, protože v § 6 zákona o centrální evidenci účtů mezi oprávněnými orgány uveden není, takže o účtu, na který ho nikdo neupozorní, se prostě nedozví.
Každý z nich chce něco jiného a žádný z nich se neptá na § 1677 OZ.
Riskuje více než jen nepříjemné jednání na přepážce. Nejvyšší soud vyložil, že dědic „není oprávněn vykonávat správu pozůstalosti jen z toho důvodu, že je pokládán … za účastníka řízení o pozůstalosti“, nýbrž jen tehdy, „bylo-li jeho dědické právo jasně prokázáno“, není-li tu nevyřešený spor o dědické právo, a je-li dědiců více, stojí správa „na jejich jednomyslných rozhodnutích“. Nejsou-li tyto předpoklady splněny, „je odůvodněn závěr, že správa pozůstalosti dědici (popřípadě žádnému z více dědiců) nepřísluší“ (usnesení sp. zn. 24 Cdo 3295/2023, Rc 51/2025). Při sporu mezi dědici tedy nespravuje pozůstalost nikdo. Občanský zákoník k tomu přidává sankci, která se snadno přehlédne: překročí-li dědic rámec prosté správy a ujme se, aniž je k tomu oprávněn, plné správy pozůstalosti, tedy chová se, jako by dědictví už bylo potvrzeno, ruší se tím od počátku účinky výhrady soupisu (§ 1681 odst. 1 OZ), a kdo výhradu soupisu neuplatnil, hradí dluhy zůstavitele v plném rozsahu (§ 1704 OZ), tedy i nad hodnotu toho, co zdědil.
Tam, kde běží lhůta, která na dědické řízení nepočká. Nejtvrdší je živnost: pokračovat v ní může i správce pozůstalosti, musí to ale oznámit živnostenskému úřadu do tří měsíců od úmrtí, a správce jmenovaný soudem dokonce do jednoho měsíce; marným uplynutím lhůty „zaniká živnostenské oprávnění zemřelého podnikatele dnem jeho úmrtí“ (§ 13 živnostenského zákona), tedy zpětně a bez ohledu na to, že firma mezitím běžela dál. Datová schránka podnikající fyzické osoby se znepřístupní ke dni úmrtí (§ 11 odst. 1 zákona o elektronických úkonech) a obsah zpráv v ní zůstává jen 90 dnů, takže přístup pověřené osoby má smysl zřizovat za života, ne po smrti. A v běžícím soudním sporu je procesním nástupcem zemřelého ten, kdo spravuje pozůstalost; Nejvyšší soud proto soudům vytkl, že „mechanicky přistoupí k přerušení sporného řízení až do doby pravomocného skončení pozůstalostního řízení“, a uložil jim zjišťovat dotazem u soudního komisaře, kdo správu vykonává (usnesení sp. zn. 24 Cdo 1778/2025, Rc 40/2026).
Povolání správce pozůstalosti vyřídíte u notáře při jedné návštěvě, nejlépe spolu se závětí. Notářský tarif má pro tento zápis pevnou sazbu: „Za sepsání notářského zápisu o závěti, dovětku, povolání správce pozůstalosti nebo o prohlášení o vydědění 2 000 Kč“ (příloha vyhlášky č. 196/2001 Sb., oddíl II položka D bod 1), k tomu daň z přidané hodnoty a několik set korun za zápis do Evidence právních jednání pro případ smrti, kde se listiny o povolání správce vedou odděleně od ostatních (§ 35b odst. 3 notářského řádu). Vyberte někoho, kdo majetku rozumí a funkci přijme, ať už z rodiny, nebo profesionála; povinnosti i odměnu mu můžete určit přímo v listině (§ 1556 odst. 1 OZ) a rozhodnutí není nevratné, protože projev vůle, kterým byl správce povolán, lze zrušit stejným způsobem jako závěť. Nezařídil-li to zůstavitel za života, lze o totéž požádat i dodatečně: dědic může navrhnout, aby ho soudní komisař jmenoval správcem pro jiný vážný důvod (§ 157 odst. 1 písm. c) z. ř. s.), typicky právě proto, že třetí strany na jeho zákonné oprávnění dle § 1677 OZ nevystačí; jmenovaný správce má pak stejné postavení jako povolaný (§ 157 odst. 5 z. ř. s.), jen na rozdíl od něj čeká na usnesení místo stejnopisu. Dvě věci ale slibovat nelze. Správce dědické řízení nezkrátí a volné nakládání s majetkem dědicům neotevře, to může povolit jen soud a jen dědici, jehož právo je již jasně prokázáno (§ 1680 OZ). Ani on sám nedokončí zápis do katastru, podkladem pro vklad bude podle Nejvyššího soudu vždy až rozhodnutí „ve spojení s pravomocným usnesením o dědickém právu“ (usnesení sp. zn. 24 Cdo 2780/2025). Povolání správce však přináší jinou, pro živý majetek podstatnější výhodu: od prvního dne existuje jedna určená osoba s listinou v ruce, která smí jednat s bankou, nájemci, odběrateli i soudem, aniž by se o to napřed musela vést debata mezi dědici nebo řízení u soudu.
Zdroj: zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (§ 1405, § 1479, § 1554, § 1556 až § 1558, § 1670, § 1677 až § 1681, § 1703, § 1704, § 2221, § 2664, § 2666); zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (§ 156 až § 161, § 185, § 190); zákon č. 358/1992 Sb., notářský řád (§ 6, § 35b, § 91, § 94); zákon č. 455/1991 Sb. (§ 13), zákon č. 256/2013 Sb. (§ 14, § 23, § 25), zákon č. 283/2021 Sb. (§ 199), zákon č. 458/2000 Sb., zákon č. 21/1992 Sb. (§ 38), zákon č. 300/2016 Sb. (§ 6), zákon č. 300/2008 Sb. (§ 11) a vyhláška č. 196/2001 Sb.; usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3782/2020 (Rc 16/2023), sp. zn. 24 Cdo 3295/2023 (Rc 51/2025), sp. zn. 24 Cdo 1778/2025 (Rc 40/2026), sp. zn. 24 Cdo 2335/2021 (Rc 68/2022) a sp. zn. 24 Cdo 2780/2025; rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2489/2022, sp. zn. 24 Cdo 221/2022, sp. zn. 24 Cdo 586/2023 a sp. zn. 24 Cdo 829/2025. Odkazy vedou na plné texty rozhodnutí (nsoud.cz).
Faktická a důkazní, a je poctivé to říct rovnou, protože jinak vám to namítne každý poučený čtenář. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. 5. 2023, sp. zn. 24 Cdo 586/2023, konstatoval, že „až do právní moci usnesení soudu o pozůstalosti jsou dědici považováni za vlastníky celého majetku patřícího do pozůstalosti (všech věcí a majetkových práv zůstavitele) a … z právních úkonů týkajících se věcí nebo majetkových práv patřících do pozůstalosti jsou oprávněni a povinni vůči jiným osobám společně a nerozdílně“. Právo tedy pozůstalým jednat nezakazuje. Problém je, že třetí osoba si toto postavení nemá jak ověřit: v katastru je zapsán zemřelý, banka má bankovní tajemství a povinnost jednat jen s oprávněnou osobou, a dodavatel energie si vystačí s úmrtním listem, protože nic jiného stejně posoudit neumí. Listina určuje, komu smí druhá strana bez rizika plnit, nikoli to, kdo majetek vlastní.
Déle, než by kdo čekal, a je to nejlepší argument pro povolání správce předem. V usnesení ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. 24 Cdo 2090/2024, šlo o pozůstalost v řádu stovek milionů korun včetně obchodního závodu, u níž „zůstavitel pak sám nepovolal vykonavatele závěti ani správce pozůstalosti“. Řízení bylo zahájeno v dubnu 2023, soud prvního stupně jmenoval správcem obchodní společnost v srpnu 2023, odvolací soud to v únoru 2024 změnil ve prospěch pozůstalé manželky a Nejvyšší soud v srpnu 2024 změnil zpět, mimo jiné se závěrem, že trvající spor o okruh dědiců „v rovině právní diskvalifikuje pozůstalou manželku z možnosti samostatně spravovat pozůstalost“. Šestnáct měsíců a tři instance tedy padly na jedinou otázku, kdo smí majetek spravovat, aniž se cokoli rozhodlo o tom, kdo co zdědí. Obecnou statistiku k tomu nabídnout nelze: Ministerstvo spravedlnosti délku pozůstalostního řízení neměří, protože ji zjišťuje ze statistických listů a pro agendu D žádný neexistuje. Čísla o zásobě věcí ale k dispozici jsou a z 53 054 pravomocně neskončených pozůstalostí na konci roku 2025 běželo přes tři roky téměř 1 900 z nich.
Zásadní, a Nejvyšší soud to musel vyjasnit v rozsudku ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 24 Cdo 221/2022. Dědicům „správa pozůstalosti náleží ze zákona, provádí ji tedy (v zásadě) bez toho, aby o tom soud rozhodl. A to zejména bezprostředně po smrti zůstavitele, kdy není žádný časový prostor k tomu, aby soud dědice pověřil výkonem správy pozůstalosti“. Opačný postup soud označil za vadu: „Pokud odvolací soud vyložil ustanovení § 1677 o. z. bez souvislosti s ustanoveními z. ř. s. o správě pozůstalosti (zejména ustanovení § 157) a ztotožnil správu pozůstalosti vykonávanou dědicem s funkcí správce pozůstalosti ustanoveného soudem, jde o nesprávné právní posouzení věci.“ Prakticky to znamená, že dědic, který po úmrtí platí opravy nebo vybírá nájemné, nevystupuje jako správce pozůstalosti ve funkčním smyslu, a nelze na něj bez dalšího vztahovat povinnosti, které zákon váže na tuto funkci. Nezískává tím ale ani listinu, kterou by se prokázal.
Nemá, a bylo by chybou to tvrdit. Zákon říká, že „nestanoví-li zákon jinak, má soudem jmenovaný správce pozůstalosti stejné právní postavení jako správce pozůstalosti povolaný zůstavitelem“ (§ 157 odst. 5 z. ř. s.), a Nejvyšší soud to opakovaně potvrzuje. Rozdíl je ve dvou jiných věcech. První je čas: povolaný správce se ujme funkce, jakmile se dozví o smrti (§ 1557 OZ), kdežto jmenování soudem předchází celé rozhodování o tom, koho jmenovat, a funkce vzniká teprve dnem po doručení usnesení. Druhá je forma průkazu: u povolaného správce je jím stejnopis notářského zápisu vydaný proti úmrtnímu listu, u jmenovaného usnesení soudu, na které se čeká. Zvláštní „potvrzení správcovství“ zákon nezná; notář sice může vydat potvrzení o skutečnostech známých z jeho spisů (§ 94 notářského řádu), je to ale fakultativní nástroj notářské činnosti podmíněný souhlasem účastníků, ne průkaz správcovství.
Podle § 1678 odst. 1 OZ vykonává ten, kdo spravuje pozůstalost, její prostou správu, tedy podle § 1405 OZ činí vše, co je nutné k zachování majetku. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 24 Cdo 2335/2021 (Rc 68/2022), upozornil, že to nelze číst příliš úzce: „Takto definovanou prostou správu jistě nelze vykládat tak, že jde o úplné ‚zakonzervování‘ majetku ve stavu, jaký byl v době, kdy se správce ujal své funkce. Je zřejmé, že podle povahy majetku půjde i o snahu pokračovat v dosavadním nakládání s konkrétními věcmi a právy, jak s nimi nakládal samotný zůstavitel, pokračování v podnikatelské činnosti zůstavitele, apod.“ Správce se přitom neobejde „bez možnosti tato plnění také vymáhat procesními prostředky, včetně podávání žalob, resp. exekučních návrhů“. V téže věci šlo o advokáta, kterého zůstavitelka povolala správcem notářským zápisem a který se po vyrozumění o její smrti ujal funkce a pokračoval místo ní v jejím sporu. Naopak úkon přesahující prostou správu, typicky prodej nemovitosti, vyžaduje souhlas dědiců, a nedohodnou-li se nebo je-li dědicem osoba pod zvláštní ochranou, souhlas soudu (§ 1679 odst. 2 OZ, procesně § 161 z. ř. s.).
Nechrání, a to je druhá strana téže mince. V rozsudku ze dne 27. 8. 2025, sp. zn. 24 Cdo 829/2025, složil dlužník po smrti věřitele 6,5 milionu korun do soudní úschovy s tím, že neví, komu plnit. Nejvyšší soud mu to neuznal: „Protože nebyl povolán ani jmenován správce pozůstalosti nebo vykonavatel závěti, a soud nenařídil ani jiné opatření, spravovala pozůstalost … jako jediná nynější žalobkyně …. Dovolatel proto ani nebyl ve stavu objektivní nejistoty, kdo je jeho věřitelem … mohl plnit žalobkyni, jako osobě, která (jako jediná) v předmětné době spravovala pozůstalost.“ Složení do úschovy podle § 1953 OZ tedy zachrání jen toho, kdo je v nejistotě „bez své viny“. Pro článek z toho plyne nepříjemná symetrie: opatrnost banky nebo dodavatele právo neodměňuje, ale ani pozůstalému nepomůže, protože jeho protistrana ji stejně praktikuje.
§ 160 z. ř. s. ukládá tomu, kdo spravuje pozůstalost, aby prodal se souhlasem soudu majetek, „který nelze uchovat bez nebezpečí škody nebo nepoměrných nákladů“, přičemž „souhlas však nepotřebuje, hrozí-li majetku rychlá zkáza nebo je-li pravděpodobné, že rychle ztratí na hodnotě“, dále aby vyrozuměl o smrti zůstavitele banku, pobočku zahraniční banky nebo spořitelní a úvěrní družstvo, u nichž měl zůstavitel účet, a známé věřitele a dlužníky zůstavitele. Po skončení řízení pak oznámí známým věřitelům a dlužníkům, kdo nabyl pohledávku nebo dluh, a bance, kdo se stal majitelem účtu (§ 190 odst. 2 z. ř. s.). Ten, kdo spravuje pozůstalost, také poskytne z ní splátky na zaopatření osobám, které na ně mají právo, a doručí odkazovníkům zprávu o odkazech (§ 1678 odst. 2 OZ). Správa končí právní mocí rozhodnutí o dědictví (§ 188 z. ř. s.).
Ustanovení citována z aktuálního znění zák. č. 89/2012 Sb., zák. č. 292/2013 Sb., zák. č. 358/1992 Sb., zák. č. 455/1991 Sb., zák. č. 256/2013 Sb., zák. č. 283/2021 Sb., zák. č. 458/2000 Sb., zák. č. 21/1992 Sb., zák. č. 300/2016 Sb., zák. č. 300/2008 Sb. a vyhl. č. 196/2001 Sb., doslovné znění ověřeno 8. 9. 2026 (e-Sbírka). Judikatura ověřena z plných textů: usnesení NS 29 Cdo 3782/2020 ze dne 28. 4. 2022 (Rc 16/2023), 24 Cdo 3295/2023 ze dne 20. 6. 2024 (Rc 51/2025), 24 Cdo 1778/2025 ze dne 20. 9. 2025 (Rc 40/2026), 24 Cdo 2335/2021 ze dne 31. 8. 2021 (Rc 68/2022), 24 Cdo 2090/2024 ze dne 7. 8. 2024 a 24 Cdo 2780/2025 ze dne 25. 2. 2026; rozsudky NS 33 Cdo 2489/2022 ze dne 23. 2. 2023, 24 Cdo 221/2022 ze dne 22. 6. 2022, 24 Cdo 586/2023 ze dne 30. 5. 2023 a 24 Cdo 829/2025 ze dne 27. 8. 2025. Stanovisko ČNB k § 2666 OZ (informace podle zák. č. 106/1999 Sb., 17. 3. 2014). Statistika: CSLAV, sestava S_AS_39 (agenda D u okresních soudů, rok 2025), a Česká justice 2024, kap. 2.2. Odborná literatura: Motyčka (epravo.cz, 27. 8. 2021), Vlk (Advokátní deník, 8. 7. 2022), Sobotka (epravo.cz, 11. 4. 2019), Jekielek (pravniprostor.cz, 9. 10. 2016), Fajt (epravo.cz, 2. 12. 2019).