Tři roky, jenže se počítají dřív, než čekáte. Platí-li se podle smlouvy „na základě faktury“, vyslovil velký senát Nejvyššího soudu, že tříletá promlčecí lhůta běží už ode dne, kdy jste fakturu mohli poprvé vystavit. Datum splatnosti na faktuře ji neposouvá. Ústavní soud tento výklad v září 2025 odmítl, Nejvyšší soud ho ale dosud nezměnil. Rozpor trvá a doplácí na něj věřitel, který s fakturou otálí.
Obecná promlčecí lhůta trvá tři roky (§ 629 odst. 1 občanského zákoníku). Začíná běžet dnem, kdy právo „mohlo být uplatněno poprvé“, a rozhodné je, kdy jste se dozvěděli o okolnostech, které vám uplatnění umožňují (§ 619 odst. 1 a 2 občanského zákoníku). Celý spor se točí kolem jediné otázky: kdy jste poprvé mohli chtít zaplatit.
Podle velkého senátu Nejvyššího soudu ne. Když si strany dobu plnění samostatně neujednají a ve smlouvě jen stojí, že se platí na základě faktury vystavené věřitelem, jde o situaci, kdy je určení doby splnění dluhu ponecháno na vůli věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Velký senát k tomu v rozsudku sp. zn. 31 Cdo 3125/2022 uvedl: „Ode dne, kdy se věřitel dozvěděl (nebo dozvědět měl a mohl), že mu vzniklo právo určit dobu splnění dluhu (právo ‚ihned‘ požádat o zaplacení dluhu) začíná běžet tříletá subjektivní promlčecí lhůta dle § 629 odst. 1 o. z.“ Opřel to o zásadu, že bdělým náležejí práva. Prakticky: lhůta běží od chvíle, kdy jste mohli fakturovat, a u díla vzniká právo na zaplacení ceny už jeho provedením (§ 2610 odst. 1 občanského zákoníku). Kdo s fakturou půl roku otálí, ukrojí si půl roku z promlčecí lhůty.
Postavil se za opačný výklad. Nálezem ze dne 3. 9. 2025 sp. zn. IV. ÚS 778/25 zrušil rozhodnutí Nejvyššího soudu, které z výkladu velkého senátu vycházelo, a dal přednost autonomii vůle stran: „Pokud se strany dohodly, že splatnost pohledávky určí věřitel výzvou k plnění (např. fakturací), tak do té doby nebyla pohledávka splatná a nebylo možné ji úspěšně uplatnit u soudu, proto promlčecí lhůta k plnění nemohla začít běžet.“ A uzavřel, že za ústavně souladný považuje „na základě respektu k autonomii vůle, závěr, že počátek běhu promlčecí lhůty nenastává v okamžiku vzniku právního vztahu, ale až dospělostí pohledávky“.
Není. Senát Nejvyššího soudu usnesením ze dne 10. 2. 2026 sp. zn. 23 Cdo 2613/2025 tutéž věc postoupil velkému senátu, protože po nálezu Ústavního soudu dospěl k odlišnému názoru a „uvedená otázka tak má být posouzena jinak“. Velký senát ale postoupení usnesením ze dne 13. 5. 2026 sp. zn. 31 Cdo 509/2026 odmítl a věc vrátil zpět s tím, že je-li tříčlenný senát vázán zrušujícím nálezem Ústavního soudu, „není to důvodem pro předložení věci velkému senátu příslušného kolegia“, i když tím vznikne rozpor s dřívějším rozhodnutím velkého senátu. Věcně tedy velký senát svůj výklad nezměnil, rozsudek sp. zn. 31 Cdo 3125/2022 dál platí a rozpor s Ústavním soudem zatím nikdo nesjednotil.
Dokud rozpor trvá, nespoléhejte na příznivější výklad Ústavního soudu. Splatnost si sjednejte přímo ve smlouvě, ne odkazem na fakturu: „cena je splatná do 30 dnů od předání díla“ je něco jiného než „platí se na základě faktury zhotovitele“. U první formulace je doba plnění ujednaná a spor o počátek promlčení vůbec nevznikne. Fakturujte hned, jakmile vám právo na zaplacení vznikne, ne až se to bude hodit. A tři roky si počítejte od nejdřívějšího okamžiku, kdy jste mohli chtít zaplatit, ne od data na faktuře. Kdo si lhůtu počítá od splatnosti a soud mu nedá za pravdu, přijde o celou pohledávku.
Zdroj: § 619, § 629, § 1958 odst. 2 a § 2610 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023 sp. zn. 31 Cdo 3125/2022 (velký senát); nález Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2025 sp. zn. IV. ÚS 778/25; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2026 sp. zn. 23 Cdo 2613/2025; usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2026 sp. zn. 31 Cdo 509/2026.
Zákon staví počátek promlčení na dvou pravidlech. Podle § 619 odst. 1 počne promlčecí lhůta u práva vymahatelného u orgánu veřejné moci běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé; podle odstavce 2 může být právo uplatněno poprvé, jakmile se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Vedle této tříleté subjektivní lhůty (§ 629 odst. 1) běží objektivní lhůta deseti let ode dne, kdy majetkové právo dospělo (§ 629 odst. 2).
Rozsudek ze dne 31. 5. 2023 sp. zn. 31 Cdo 3125/2022 řešil odměnu příkazníka splatnou 14 dnů od doručení faktury. Velký senát uzavřel (bod 47), že „vznikne-li věřiteli podle smlouvy právo požadovat úhradu dohodnuté ceny plnění, přičemž doba, kdy má dlužník splnit dluh, je ve smlouvě stanovena jen tak, že podkladem pro úhradu dohodnuté ceny plnění je faktura vystavená věřitelem, jejíž splatnost se sjednává v délce 14 dnů od jejího doručení dlužníku, pak jde ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. o situaci, kdy si strany neujednaly, kdy má dlužník splnit dluh a kdy určení doby splnění dluhu je ponecháno na vůli věřitele“. Rozhodnými okolnostmi pro počátek běhu lhůty jsou pak podle bodu 48 okolnosti, „z nichž se věřitel dozvěděl (nebo dozvědět měl a mohl) že mu vzniklo právo určit dobu splnění dluhu“. Soud tento výklad opřel o zásadu vigilantibus iura scripta sunt, tedy že bdělým náležejí práva, a o princip právní jistoty (bod 51). V posuzované věci to znamenalo, že subjektivní promlčecí lhůta začala běžet dnem vystavení faktury, ačkoli dluh se stal splatným až o dva týdny později, a žaloba podaná po třech letech od splatnosti byla opožděná.
Nález ze dne 3. 9. 2025 sp. zn. IV. ÚS 778/25 (věc zhotovitele oken, jehož dílo objednatel odmítl převzít) zrušil usnesení Nejvyššího soudu, které dovolání odmítlo s odkazem na velký senát. Ústavní soud v bodě 23 uvedl: „Strany sjednaly samostatně právo věřitele vyvolat splatnost dluhu, které je odlišné od práva věřitele na poskytnutí plnění. Je bez jakýchkoliv pochybností, že u soudu lze úspěšně uplatnit jen pohledávku, která je splatná. Pokud se strany dohodly, že splatnost pohledávky určí věřitel výzvou k plnění (např. fakturací), tak do té doby nebyla pohledávka splatná a nebylo možné ji úspěšně uplatnit u soudu, proto promlčecí lhůta k plnění nemohla začít běžet.“ V bodě 24 pak uzavřel: „Za ústavně souladný považuje Ústavní soud, na základě respektu k autonomii vůle, závěr, že počátek běhu promlčecí lhůty nenastává v okamžiku vzniku právního vztahu, ale až dospělostí pohledávky (tj. v posuzované věci až splatností stěžovatelčiny faktury).“ Nález je postaven na porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
Kvůli pravidlům o tom, kdo v Nejvyšším soudu sjednocuje judikaturu. Tříčlenný senát č. 23 usnesením ze dne 10. 2. 2026 sp. zn. 23 Cdo 2613/2025 věc postoupil velkému senátu s odůvodněním, že „i s ohledem na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2025, sp. zn. IV. ÚS 778/25“ dospěl k právnímu názoru odlišnému od rozsudku velkého senátu sp. zn. 31 Cdo 3125/2022 a že „uvedená otázka tak má být posouzena jinak“. Velký senát ale usnesením ze dne 13. 5. 2026 sp. zn. 31 Cdo 509/2026 věc přikázal zpět senátu 23 s odkazem na R 73/2024: je-li tříčlenný senát „vázán názorem obsaženým pro poměry dané věci ve zrušujícím nálezu Ústavního soudu, není to důvodem pro předložení věci velkému senátu příslušného kolegia bez zřetele k tomu, že dodržení závazného právního názoru Ústavního soudu způsobí rozpor rozhodnutí tříčlenného senátu s rozhodnutím velkého senátu příslušného kolegia“. V dané věci je tedy senát 23 nálezem vázán, obecně ale rozsudek velkého senátu sp. zn. 31 Cdo 3125/2022 nadále platí a sjednocující rozhodnutí chybí. Do doby, než velký senát otázku otevře v jiné věci, počítá opatrný věřitel lhůtu podle přísnější varianty.
Riziko vzniká jen tam, kde si strany dobu plnění neujednaly a nechaly ji na vůli věřitele. Sjednáte-li čas plnění přímo (například „cena díla je splatná do 30 dnů od předání a převzetí díla“), je doba plnění ujednána ve smyslu § 1958 odst. 1 a dlužník je povinen plnit i bez vyzvání. Mezi podnikateli platí navíc zákonná třicetidenní splatnost odvozená od doručení faktury nebo od dodání zboží či poskytnutí služby (§ 1963). U díla je pak dobré vědět, že právo na zaplacení ceny vzniká provedením díla (§ 2610 odst. 1), a je-li dílo přejímáno po částech, vzniká právo na zaplacení ceny za každou část při jejím provedení.
Ustanovení citována z aktuálního znění zák. č. 89/2012 Sb. (§ 619, § 629, § 1958, § 1963, § 2610). Judikatura ověřena z plných textů: rozsudek NS sp. zn. 31 Cdo 3125/2022 ze dne 31. 5. 2023; nález ÚS sp. zn. IV. ÚS 778/25 ze dne 3. 9. 2025; usnesení NS sp. zn. 23 Cdo 2613/2025 ze dne 10. 2. 2026; usnesení velkého senátu NS sp. zn. 31 Cdo 509/2026 ze dne 13. 5. 2026.