Strukturování security tokenů v České republice

Bitcoin a jím nastartovaný hype kolem technologie blockchain a obecně kolem distributed ledger technologií (DLT) znamenal doposud zejména obrovský boom v online crowdfundingu pomocí emise nových kryptoměnových tokenů, tzv. Initial Coin Offering (ICO). U takto vydávaných tzv. utility tokenů jejich emitent často sliboval určité využití v rámci vydavatelem vyvíjené, zpravidla online škálovatelné, služby. Takřka od počátku nicméně bylo více či méně zřejmé, že slibovaná budoucí a zpravidla velmi nejistá utilita takovýchto tokenů, je spíše pro emitenta pouhou zástěrkou, jak se pokusit obejít platnou právní úpravu veřejné nabídky cenných papírů. Z tohoto důvodu, a i s ohledem na nespočetné množství podvodů, se v posledních dvou letech stále intenzivněji vytváří nová řešení, která slibují právně regulované investice prostřednictvím tokenů. Tyto tokeny, ať již nazývané a klasifikované jako security tokeny, či po vzoru švýcarského regulátora FINMA jako asset tokeny, jsou nabízeny pomocí nových forem ICO, pojmenovaných například jako Security Token Sale (STS) či Security Token Offering (STO). Mnohdy je nabídka s ohledem na platnou regulaci omezena pouze pro profesionální investory, nicméně rodí se i platformy, které slibují nabídnout tyto mnohdy velmi rizikové investice širší veřejnosti.

Security tokenem se zejména pod vlivem jurisdikce Spojených států, rozumí kryptoměnový token, se kterým jsou spojena určitá majetková práva, a která zpravidla slouží jako investiční nástroj. V teorii a praxi se lze setkat zejména s těmito variantami security tokenů: (i) equity tokeny, tj. tokeny, které v sobě inkorporují společenská práva, tj. veškerá akcionářská a obdobná práva; (ii) tokeny s podílem na zisku společnosti (profit-participation); (iii) tokeny s pevně daným výnosem (obdoba dluhopisů). Níže uvedený popis zachycuje současný stav právního náhledu na uvedené varianty security tokenů v rámci České republiky.

 

Equity tokeny

Dle platného českého práva nelze vytvořit a tedy ani převádět cenný papír pomocí decentralizovaných elektronických databází, jaké jsou tvořeny například pomocí technologie blockchain. Tento výklad zastává odborná veřejnost i Česká národní banka, jakožto příslušný regulátor pro finanční trh. S ohledem na uvedené, nelze ani akcie ani kmenové listy (obdoba akcií v s.r.o.) vydávat, převádět či jinak s nimi přímo disponovat pomocí záznamů na blockchainu.

Tokenizovat podíl na české obchodní společnosti a vytvořit tak equity token lze tedy pouze zdánlivě za pomoci prostředníka, který by byl sám akcionářem, respektive společníkem, v takto „tokenizované“ společnosti. Tento prostředník, kterým by pochopitelně mohla být i právnická osoba, by vstoupila vydáním tokenům do smluvních vztahů s držiteli tokenů a těmto vyplácela finanční prostředky odpovídající obdrženému podílu na zisku, případně jim umožnila realizovat jiná práva, která by se předem určila za účelem přiblížit postavení držitelů tokenů postavení akcionářů, respektive společníků. Smlouva, kterou má prostředník uzavřenou s držiteli tokenů, se přitom postupuje (převádí) spolu s převodem tokenů, bez toho aby docházelo k jakýmkoliv dispozicím s akciemi či obchodním podílem, které stále vlastní prostředník. Prostředník by byl nicméně slabým místem celé takovéto struktury (držitelé tokenů musí věřit v prostředníkovu solventnost i loajalitu), a jednak by svoji činnost, která by mohla naplňovat znaky finančních služeb ve smyslu zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpis, musel prostředník pravděpodobně poskytovat jakožto licencovaný subjekt (např. obchodník s cennými papíry).

Ministerstvo financí ČR v současnosti s veřejností konzultuje možnou změnu platné právní úpravy tak, aby bylo napříště možné zaknihovat cenné papíry i pomocí zabezpečených decentralizovaných elektronických databází. Platnou a účinnou úpravu, pokud bude politická podpora pro její přijetí, můžeme nicméně s ohledem na raný stav těchto úvah a s ohledem na složitost a délku legislativního procesu realisticky předpokládat nejdříve za několik let.

 

Tokeny s podílem na zisku

S ohledem na shora uvedenou nemožnost, respektive limitace, a komplikovanost modelu zdánlivých equity tokenů, se jako vhodnější může jevit token, jehož držitel je přímo ve vztahu s tokenizovanou společností. Předmětem takového smluvního vztahu může být zejména tichá společnost. Smlouvou o tiché společnosti se tichý společník (držitel tokenu) zavazuje k vkladu, kterým se bude podílet po celou dobu trvání tiché společnosti na výsledcích podnikání podnikatele, a podnikatel se zavazuje platit tichému společníkovi podíl na zisku. Tento profit participation model rovněž odpovídá zájmu drobných investorů na podílu na zisku, kteří nicméně s ohledem na menší investici nejsou motivováni se aktivně jakkoliv podílet na řízení společnosti z pozice akcionáře výkonem hlasovacích práv atp.

 

Tokeny s pevným výnosem

Z právního pohledu nejsnazší variantou ze tří zde uvedených se jeví být tokeny s pevně stanoveným výnosem, tj. tokeny, které představují smlouvu o zápůjčce. I přesto, že se nejedná o cenný papír, svou povahou připomínají dluhopisy či investiční certifikáty. Kupující tokenu poskytne určité prostředky, ať již peněžní, či ve formě jiné kryptoměny, a tyto jsou mu spláceny postupně zpět i s úrokem, a to zpravidla v pevně daných termínech.

Možnosti strukturování security tokenu jsou tedy velmi široké a záleží na potřebách konkrétního vydavatele, zejména na jeho představě o účasti token „hodlerů“ na takto tokenizované společnosti, kategoriích kupujících tokenů (profesionální a retailový investor), daňových aspektech a na rozsahu jurisdikcí, na které chce svůj prodej security tokenů zacílit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *